O nás

Vítej!

Na úvod bývá zvykem trocha té samochvály. Ta sice jak víme smrdí, ale my jsme si už docela zvykli.

Je to přesně tak, jak čekáte – prezentujeme se jako guilda od sklepa až po půdu napěchovaná společenskými, skvělými, zkušenými, krásnými, zábavnými, v klasické platónské filosofii vzdělanými hráči. Konflikty, elitářství a emocí plné rozepře u nás prostě neexistují.

Ke hře přistupujeme profesionálně, ego necháváme zamčené na pět západů doma v šuplíku. Taktiky ovládáme skvěle dokonce i do raidů, o kterých Blizzard doposud jenom sní. A kritika? Ta se zde přijímá s grácií a konstruktivním porozuměním.

V reálu je to pak sice možná trochu jinak (vlastně zcela naopak), nicméně i tak jsme guildou s kvalitním Mythic progresem, přátelským raidovacím jádrem a zkušenými harcovníky na poli M+ kontentu.

Zvládneme ještě pár řádek o naší historii?

Goodbye Kitty vznikla 11.11.2011 pro několik přátel, které spojovala (a doposud spojuje láska k raidování). Tehdy jsem ještě netušil, že jsem právě nastoupil do své druhé práce, která se dá spíše přirovnat k mateřské s paterčaty mající spalničky. Zpočátku spíše komorní ansámbl dostačující toliko na HC10man kontent postupně bobtnal na více než dvě desítky členů. A nová krev si samozřejmě žádala zvýšenou aktivitu v guildovním managementu.

Mists of Pandaria  nás však trochu zpomalil. To jak se měnily priority nás všech. Ze středně velké guildy plné cílevědomých nadšenců se stala malá banda tatíků (a matek), kteří si sem tam přišli zabít bosse a nikam dál se nehrnuli.

S nástupem Warlods of Draenor navíc spousta kmenových hráčů přestala hrát docela, neboť je rodinné povinnosti závaly od klávesnic do ložnic a ke kolébkám.  V guildě nás v té době zůstala jen hrstka. Ideální dno, ze kterého jsme se měli následně odrazit.

Po celou dobu Warlordů jsme budovali větší a lepší raidovací tým. Jak se říká – jde to ale dře to. Od nesmělého kuchání heroického kontentu jsme se dostali až po smělé vyvražďování mytické Hellfire citadely.

Pro někoho řekla by se samozřejmost. Pro nás to ale byla první trofej na naší dlouhé cestě. A my vytrváme. Protože na konci tunelu je vždycky světlo (jo, je to světlo přijíždějícího rychlíku).

P.S. Klidně se k nám přidej, možná Tě neukousnem!

Cornell